DÓM SV. VÁCLAVA V OLOMOUCI

Katedrála sv. Václava není nejstarším kostelem, který kdy byl vystavěn na území města Olomouce, ale nepochybně je chrámem nejvýznamnějším. Nejen proto, že po celou dobu své existence byla kostelem biskupským a později arcibiskupským. Byla totiž skutečně místem, kde se odehrávaly dějinné události důležité nejen pro město, ale také události svým významem daleko překračující hranice Moravy – například když zde roku 1469 část českých a moravských pánů a zástupců měst prohlásila uherského krále Matyáše Korvína za krále českého. Dómské věže patří neodmyslitelně k panoramatu města.
Katedrála byla původně románskou bazilikou z roku 1131, přebudována v letech 1616-1619 a 1883-1892.

HISTORIE

Kostel sv. Václava začal stavět někdy před rokem 1107 olomoucký údělný kníže Svatopluk. Biskupským kostelem byl v té době nedochovaný kostel sv. Petra, situovaný na protějším tzv. Petrském návrší. Knížeti Svatoplukovi ovšem nebylo přáno chrám, který podle nejnovějších archeologických nálezů mohl být stavěn již na místě staršího hradního kostela, dokončit. Ještě rozestavěný kostel předal Svatoplukův syn Václav těsně před svou smrtí v roce 1130 tehdejšímu olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Ten jej následujícího roku vysvětil, i když ani v té době nebyly stavební práce u konce. Jistě ne náhodou byl patronem kostela zvolen zemský patron – sv. Václav.

Biskup Zdík pak u kostela vybudoval kapitulní dům i svůj vlastní palác a přesně deset let po vysvěcení kostela sem přenesl od sv. Petra biskupství. Z původní románské baziliky mnoho nezbylo – jen část zdiva západního průčelí s dvojvěžím a dnes zasypaná krypta. Své vykonaly velké požáry katedrály, tím pozitivnějším momentem byla také snaha řady biskupů a arcibiskupů o stavební i umělecké zhodnocení kostela. Tak se k nejstarším stavebníkům katedrály, olomouckým údělným knížatům Svatoplukovi a Václavovi a biskupu Zdíkovi postupně přidávali další a další. V období gotiky po požáru roku 1204 to byl biskup Robert, po dalším požáru v roce 1265 také biskup Bruno ze Schauenburgu. Někdejší bazilika získala podobu gotického trojlodí, v jádru dosud zachovaného. Křížové klenby trojlodí přibyly ve 14. století za biskupa Jana Volka, ve stavbě dále pokračovali i další biskupové – Jan Očko z Vlašimi a Jan ze Středy. V 15. století byla část někdejšího kapitulního domu a biskupského paláce přestavěna na sakristii s dosud dochovanými klenbami. I renesance zde zanechala své stopy. Střední věž, vestavěná do západního průčelí italským stavitelem Bernardem Leonem z Locarna v závěru 16. století, se sice nedochovala, nicméně ze stavebních renesančních počinů biskupa Stanislava Pavlovského dosud mohou návštěvníci katedrály obdivovat kapli sv. Stanislava, postavenou v letech 1582 – 1591 na jižní straně kostela. Na počátku barokního stavitelství v českých zemích stála výstavba raně barokního presbytáře z let 1616 – 1618, iniciovaná kardinálem Františkem Dietrichštejnem. Monumentální účinek prostoru presbytáře o rozměrech 35 x 23 metrů neztratil nic ze své působivosti ani po novogotické přestavbě dómu. V roce 1803 musela být katedrála také opravována – tentokrát po požáru tří průčelních věží způsobeném bleskem. Významně se podoba katedrály změnila z iniciativy arcibiskupa Bedřicha Fürstenberka. Arcibiskupský vrchní inženýr Gustav Meretta navrhl a zčásti také realizoval v letech 1883 – 1888 regotizaci kostela. Po smrti inženýra Meretty dílo, které bylo zároveň posledním velkým stavebním zásahem ve vývoji architektury dómu, dokončil vídeňský architekt Richard Völkel roku 1892. Přestože šlo o úpravu více než radikální, katedrála sv. Václava dodnes nese mnohé stopy téměř devíti staletí své existence.

Se svým bezprostředním okolím tvoří jedno z nejmalebnějších míst historického jádra města. Nejen vlastní architektura chrámu, ale také četná umělecká díla vytvořená pro katedrálu či sem dostatečně přenesená stojí určitě za pozornost. K nejvzácnějším patří čtyři sochy církevních otců, umístěné dnes na hlavním novogotickém oltáři v presbytáři kostela. Jedná se o dílo italského renesančního sochaře Mina da Fiesole, vytvořené ve druhé polovině 15. století. Sochy byly původně součástí hlavního oltáře římské baziliky Santa Maria Maggiore. Do Olomouce byly získány v 18. století, kdy byl hlavní oltář baziliky při úpravách rozebrán. Z dalších vzácných uměleckých děl lze připomenout alespoň pozdně gotický reliéf Panny Marie Ochranitelky na oltáři v chórové kapli či náhrobky při kapli sv. Stanislava – mramorový barokní náhrobek přemyslovských zakladatelů katedrály, údělných knížat Svatopluka a Václava, a bronzovou náhrobní desku olomouckého biskupa Marka Kuena, zhotovenou v roce 1565 norimberským mistrem Hansem Straubingerem.

ZAJÍMAVOSTI

• Jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě. (V Čechách ji předčí pouze věž svatobartolomějského arciděkanského chrámu v Plzni s výškou 102,26 m.)
• Katedrála má také v jedné ze svých věží zavěšený největší olomoucký zvon, vážící 8 tun, který je zasvěcený sv. Václavovi a Nejsvětější Trojici.
• Katedrálu navštívil 21.5.1995 papež Jan Pavel II.

PROVOZNÍ DOBA

Katedrála je otevřena celoročně, denně 6.30 - 18.00 hod. Ve středu pouze do 17.00 hod.

VSTUPNÉ

Do hlavní lodi je vstup zdarma.

BARIÉRY

Bezbariérový přístup po plošině u hlavního vchodu.